Nesnadné

20. srpna 2016 v 17:26 | Martin Jůzl
Denně jsme přesvědčováni o nutnosti, nebo snad dokonce povinnosti měnit názor, měnit myšlení, měnit úhel pohledu. Proč?
Často si kladu otázku, proč někteří jedinci lpí na své pravdě, svém přesvědčení, víře. Mnohé často tkví pouze v nedostatku informací, nebo v nedostatku odvahy lišit se, vystoupit z řady. Jsem ale odvážný, když jdu s davem? Jsem odvážný, když jdu vlastní cestou? Záleží přece vždy na smyslu, motivaci, výsledku a důsledcích mého rozhodnutí. Změním názor - půjdu sám. Orli létají sami a vysoko. Tygra též nepotkáte ve smečce. Slabí a bojácní jedinci mají od nepaměti potřebu se shlukovat a utvrzovat se ve správnosti jejich jednání. V jednotě je přece síla. Pokud ale instinkt napovídá, že většinový názor je pouze většinový - což neznamená správný - je na čase změnit názor, sebrat odvahu a jít jinou, nesnadnou cestou. Většina jde vždy stejným směrem. Jdou správně? Důležitost otázky nad kterou se rozhoduji má vliv na rozhodnutí. Často není třeba se rozhodovat a zamýšlet vůbec. V dnešním světě plném konzumu, přízemnosti a povrchních úvah, kultury, kde chybí emoce, nápad, jedinečnost, vtip . . . není třeba příliš měnit názory. Jak a co máme dělat je nám denně servírováno z mnoha zdrojů a my jen žijeme, jak nám řeknou v médiích, v parlamentu, v EU. Než změnit názor, je třeba se zamyslet nad tím, zda dané téma vůbec stojí za to zamyšlení. Jak rád říkám - rozhodnu se až se rozhodnu se rozhodnout.
 

Kam dál

Reklama